Kocourek Šmoula k nám do rodiny přišel téměř současně s gordonsetrem Čadem.
Měla jsem v plánu si ke štěněti pořídit hned i kotě, aby vyrůstali odmala spolu a zvykli si na sebe. Dost lidí mě varovalo, že lovecký pes a kočka moc dobře k sobě nejde. U nás to zatím už několik let jde....
Když byl Šmoula ještě malinké koťátko a začal teprve pomalounku prozkoumávat okolí naší zahrady, ošklivě ho napadnul sousedů pes. Děti mi Šmoulu 
přinesly celého pohmožděného. Ale vylízal se ze všeho , je to statečný kocourek. Jen mám od té doby moc už nepovyrostl...
.... stále vypadá jako odrostlejší koťátko.
Šmoula je povahově báječný kocour. Už u nás tak zblbnul, že má psí chování. Když vybíhám s pesany do polí, tak Šmoula jde několik metrů za námi a dělá nám "nenápadný" doprovod. Přijde na 
zavolání, rád se nechává i česat.
Je čistotný, sám si mňoukne když chce ven, a postaví se ke dveřím nebo vyskočí na okno, abychom ho pustili.
V noci je většinou venku a ráno už čeká u dveří, nažere se , pomazlí se a celý den 
zívá a pospává v peřinách.
Kolikrát náme strach, aby si Šmoula nemyslel, že jsou všichni psi jeho kamarádi a důvěřivě se k nějakému cizímu nepřiblížil.
Naštěstí naše Biggi Šmoulu občas prožene a tím trénuje jeho pud sebezáchovy..
Občas sedí před naším domkem cizí zrzavý kocour a kouká upřeně do okna. Jakoby se přišel zeptat, jestli může kamárád Šmoula na chvíli ven. Většinou mu to dovolíme :o)
Šmoula je i žárlivý, když tu máme na prázdniny jiné psy, tak se přijde 
jen najíst a rychle vyráží zase do terénu.
A když se Berče narodila štěňata , chvíli dělal drahoty a nechodil se tolik s námi mazlit.
Baví mě pozorovat, jak si hraje s našimi psy. Hlavně s Ramonkou a Kupidem se vyřádí nejvíc.
Jsem ráda, že známé rčení - jsou na sebe jako kočka a pes - má u nás naprosto jiný význam.
