Amigo Silver Star Marky
Amigo , Amíček......syn Berči.
Narodil se 16.7.2004
Byla to láska na první pohled :o)
Jen vykoukl na svět hned jsem se do něj zamilovala a hned mě napadlo jméno Amigo..
Od jeho narození jsem pro něj měla slabost. Nechávala jsem si ho doma tajně jako posledního, kdyby náhodou nějaké štěňátko nenašlo nového páníčka. Pak se ozvali zájemci i na něj a Amigo odjel. S brekem jsem jim ho prodávala. Bylo mi najednou tak smutno, doma byl konec hemžení, řádění... Berča taky koukala opuštěně, jakoby očima říkala, že by se jí líbilo mít pudlího kamaráda. A my zjistili, že pudlík nemůže být u nás v rodině jen jeden....
Když se pak Amigo po pár dnech od nových majitelů vrátil zpět ( prý zjistili, že mají na psa alergickou reakci ), bylo to pro mě osudové znamení a věděla jsem, že už zůstane doma a nikomu ho nikdy nedám. Je to moje zlatíčko, štěstíčko, veselý rarášek, závisláček, skvělý parťák.
Nikdy nic doma nezničil, nerozkousal, odmala byl velmi čistotný. Po Berenice zdědil její bystrost , mrštnost a učenlivost a po tatínkovi zasněný pohled a naštěstí i chuť se producírovat ve výstavním kruhu.
Na výstavy se vždy moc těší, nechá se v klidu posoudit rozhodčími, nádherně a elegantně se pohybuje. Vyběhal dorost šampiona a letos se budeme snažit získat Českého a klubového šampiona.
Společně s Berčou běhal agility, ale protože jsem už přeci jen trochu línější , tak jsme to spolu nikam daleko nedotáhli . Amigo se stejně více soustředil na mě než na parkur.. Chtěla jsem zkusit s Amíčkem i coursing, ale jeho závislost mu brání vůbec za střapcem vyběhnout a vzdálit se ode mě . Nasadí smutný a nešťastný kukuč a nehne se ode mne.
Někdy je ta jeho oddanost ke mně až na obtíž, nemohu ho například vystavovat v kruhu, protože na mě jen blaženě kouká a nesoustředí se. Proto ho vystavuje dcera, tu respektuje, je na něj přísná a rázná. Já musím být většinou někde schovaná, aby mě miláček náhodou nezahlédl a nezačal se po mně otáčet... Z výstav pak mám opravdu hodně :o)
Jeho "vítací rituály" by mohly nezasvěceného i polekat, Amigo kňourá, skučí, vyje, kvílí, kroutí se a vyvádí jakoby mě neviděl celé týdny.. A to jsem se vrátila třeba jen z nákupu. Rodina vždy přesně pozná kde v domě zrovna jsem, protože přede dveřmi hlídkuje "nešťastný " Amigo. Proto si Amiček ani pořádně neužil psí tábor, těšil se domů k paničce. I mně bylo bez něj smutno.
Mohu s ním kdekoliv chodit na volno, je ovladatelný na syknutí, na procházkách se velmi snadno skamarádí s jinými psy, hraje si s nimi, honí se. Jezdí s námi k moři, na výlety, do restaurací, v zimě na hory..
Poslední dobou, jak dospívá, začíná být ale celkem dominantní a hlídací, hlavně si hlídá své "holky" z naší smečky a určuje komu povolí si s nimi hrát. Jakmile se mu zdá, že hra je už moc divoká, přiběhne zasáhnout a hru "zklidňuje". Sleduje každý pohyb cizích osob kolem naší zahrady a funguje jako spolehlivý alarm :o)
Velkého gordonsetra Čada ale respektuje, na něj se nikdy nepovyšuje, dává mu najevo svou podřízenost. Ale mezi pudlíky je Amigo šéfík. A oni mu dovolili hrát si na velkého šéfa, tak se jim do toho nepletu. Když jednoho psa za něco napomenu tak Amigo okamžitě zbystří, přiskočí k provinilci a jakoby mu říkal - neslyšels' co panička řekla?
Co máme doma bílého Kupida, tak se Amíček ujal role jeho ochránce. Když Kupču krmím, tak Amigo sedí vedle něj, a vrčením odhání zbytek smečky, aby to Kupíkovi náhodou nechtěli zblajznout. Přitom sám se taky už celý třese na tu dobrotu v misce. Jakmile Kupido dožere, tak Amigo vylíže zbytečky a pak teprve pustí zkontrolovat prázdnou misku i ostatní.
Je to zkrátka velmi citlivý, něžný, ochranitelský a vnímavý psík, se kterým kolikrát komunikuji jen pohledem, beze slov. Pečlivě opečovává Berči štěňata, dokáže si s nimi celé hodiny hrát. Myslím, že jeho jméno přesně vystihuje, jaký Amigo je - prostě malý věrný kamarád.